Jednodílovka- Strach a nejistota

12:11



Izzi znovu leží v posteli a volá do práce. dnes nepřijde. Je jí špatně a každou chvíli se asi pozvrací. Je takhle doma už týden. Je bledá. Jakmile vstane, vidím, jak moc zhubla. A taky aby ne. Nic nejí a ráno často zvrací. Natáhnu se k ní, abych jí ráno políbil a zabalil ji do obětí. Ale Izzi ucukne a prosmíkne se mi.
"Není mi dobře." řekne a projde směrem do koupelny. Má na sobě jen dlouhé tričko a  i když vypadá jako troska je stále krásná. Sváže si vlasy do vysokého drdolu a podívá se do zrcadla. Je zelná a celá se třese. Nevím, co s ní je, doktorka žádnou nemoc neodhalila a dokonce ani není těhotná, což by vysvětlovalo to zvracení.
"Co budeš chtít k snídani?"zeptám se. Izzi se na mě otočí a zavrtí hlavou.
"Něco si pak vezmu." řekne a otočí se k němu zády. Přijdu k ní blíže a dotknu se jejího krku. Znovu ucukne a schoulí se do takového malého klubíčka. Chytne svoje ramena rukama a vyčítavě se na mě otočí. v očích má strach a slzy.
"Promiň." řeknu a zvednu ruce. " ale řekni mi, co se děje, prosím."
"Já nevím, prostě se mě teď nedotýkej, ano?"
"Dobře... Půjdu připravit tu snídani."
O pár minut později Izzi přijde a sáhne po hrnu čaje. Usrkne si a jen co polkne, zkřiví obličej a chytne se za ústa. Položí hrnek na stůl a běží do koupelny. Za pár sekund slyším, jak se dáví a jak zvrací. Přijde o chvíli později a podívá se na mě. Chtěl bych ji obejmout a uchránit, ale to mi nedovolí. Je tak slabá a smutná. Vůbec netuším co se děje. Jsem bezradný. dneska jsem si dokonce vzal volno, abych byl s ní a znejistil co se děje.
"Půjdu si ještě lehnout." řekne a já zůstanu sám.
Dosnídám a vydám se taky do ložnice a zalezu si pod peřinu. Izzi je schoulená do klubíčka, jakoby brečela, ale nebrečí.
"Co se s tebou děje, Izzi." řeknu tak tiše, že si chvíli myslím, že mě neslyší. Izzi mlčí. Pak něco pípne, ale myslím, že jen zamručela. Nechce o tom mluvit. Přemýšlím, co jsem mohl udělat špatně. Co se za ten minulý týden mohlo stát. Jednoho se prostě vrátila z práce a byla přesně taková. Smutná, vystrašená, ztrápená. A další den začala zvracet. hlasitě si povzdechnu.
"Můžu tě aspoň obejmout?" zeptám se. Izzi zavrtí hlavou. A za pár chvil znovu běží do koupelny a zvrací. Třeba je těhotná! Říkala, že není, ale co když je a čeká mu dítě! Rozbuší se mi srdce nadšením a když Izz běží už potřetí k záchodu, zvedne se a vezme Izzino oblečení a prakticky ji donutí ke gynekologovi. Jedou spolu autem a Izzy jen nesouhlasně vrtí hlavou.
"Nejsem těhotná." řekne znovu. A když dojedeme do nemocnice a čekáme na doktora, znovu si něco nesouhlasně brblá pod vousy. Je jí zima a klepe se. Pak zmizí za dveřmi ordinace a já zůstanu sám.  Nedočkavostí si kouše nehty. PO několika minutách vyleze doktor a vezme si mě stranou.
"Musím se vás na něco zeptat."řekne doktor zasmušile.
"Ano?"
"Prováděli jste v poslední době nějaké násilné sexuální praktiky? Nebo něco podobného?"
"To rozhodně ne. Nejsem tohohle zastáncem."
"Tím pádem to vypadá, že byla Izabela znásilněna a pravděpodobně s dotyčným čeká dítě."


You Might Also Like

0 komentářů